Pretty woman - 30. Třicet mil

„Harry…“
„Remusi…“
„Co… co tady děláš?“ optal se Remus s notnou dávkou nervozity, která byla důsledkem náhlého překvapení.
„Spíš co děláš ty?“ zamračí se dívka a spočine zrakem na svém bývalém profesorovi ze školy.
„Já… my… totiž… co to máš… to je moje krabice?“ chytnul se rychle nějakého stébla Remus Lupin, aby stočil téma jinam.
„A-ano. Nechal jsi ji ležet přede dveřmi svého pokoje, chtěla jsem ti ji donést… asi to nebyl nejlepší nápad…“
„Ostatně, kdy jste vy, Evansová, měla nějaký dobrý nápad, že?“ vložil se do toho Snape a vůbec na něm nebylo poznat, že by ho tato situace nějak zaskočila.
„Severusi!“ okřikl ho Remus. Byla to zrovna ta nejméně vhodná doba na narážky.

Harry věnovala Snapeovi jeden ze svých vyčítavých a nehezkých pohledů a jeden ze sady těch vyčítavých poslala i směrem k Removi.
„Myslím, že bys mi měl něco vysvětlit, Remusi!“ ozvala se příkře.
„Je neuvěřitelné, že taky někdy myslíte! A já zase myslím, že vám nemá Remus co vysvětlovat, protože je to čistě jeho osobní věc!“ ujal se znovu slova Severus Snape a uvelebil se ještě více na pohovce, nedbaje, že je odhalený a že před ním stojí nějaká žena.
Harriet se mírně zarazila. Opravdu Snape řekl Remus? Otevřela ústa jako kapr. Znělo to od něj tak lidsky, s podtónem citu a ověnčené něhou. Bylo to tak zvláštní! Tak zvláštní, že zapomněla protestovat proti nadávce směrující k její osobě.
„Vím,“ spřáhl znovu vlkodlak pohledem svého bývalého kolegu a nynějšího milence, „ale upřímně, Harry,“ otočil se poté na dívku, „co sis myslela?“
„Myslela jsem, že jsi se vrátil k Tonksové, vždyť…“
„Zadrž!“ umlčel ji Remus pohybem ruky. „Ale to jsem přece nikdy neřekl, vzpomínáš?“
Harry se zamyslela(eufemismus století).
Opravdu. Jak se snažila vzpomenout si na kdejaký detail, drobnou titěrnost, cokoliv, nikdy v souvislosti s Removou budoucností a přítomností nepadlo jméno Nymfadory Tonksové. Za celou dobu si nevšimla, že by tomu tak bylo. Pořád nějak myslela, dle logické dedukce, že se dali znovu dohromady. A Remus nikdy nenaznačil ani slůvkem… byla to taková tichá lež!
A ona propadla naprostým představám o čisté a naplněné lásce mezi mladou potrhlou bystrozorkou a vlkodlakem v nejlepších letech.
Jaký omyl!
Teprve teď jí docházely všechny ty spojitosti.

Obrátila se na toho zamračeného netopýra: „Takže tehdy, když jste mi říkal, že někoho máte…“
„Tak jsem měl… nechápu, proč jste o tom pochybovala!“
„Byl to celou dobu Remus!“
„Jak chvályhodná dedukce! Excelentní práce cvičeného bystrozora!“ zazněl Snape ironicky a překřížil rukama svůj obnažený hrudník, který zdobilo pár tmavých chloupků a vertikálně se mu táhly až dolů do slabin.
Harry se přistihla, že je tím pohledem zaujatá a že ji jeho zevnějšek fascinuje. Přeci jen bez hábitu vypadal… jinak.
Ani se Removi nedivila, proč si jej vybral.
Ale vždyť Snape je tak protivný, nesnesitelný, jízlivý a nespolečenský! Co jej na něm fascinuje mimo jeho tělo? Remus přeci nikdy nebyl ten typ, který si vybíral podle zevnějšku. Primárně jej zajímala duše toho člověka a vše, co našel pod tou slupkou.

„Je mi líto, že jsem ti to neřekl hned, Harry, ale nepřišlo mi to jako vhodná chvíle. Navíc jsem měl opravdu obavy z tvé reakce, mimo Severuse jsi jedna z mých nejbližších osob,“ ujal se znovu slova majitel bytu.
„Ale proč zrovna on?“ otázala se Evansová a ukázala prstem na profesora lektvarů. Tvářila se značně nechápavě a zmateně. Stále ještě nemohla spolknout fakt, že právě viděla jednoho ze svých nejlepších přítel, jak se tu muchluje s jedním z těch nejprotivnějších lidí na celém světě. Svět byl plný překvapení a hlavně ironie. Jak se může dát dohromady někdo tak rozdílný? Tak na chlup jiný? Jsou jako dva protipóly.
`A ty se přeci přitahují,´ozval se vnitřní hlásek v její hlavě.

Snape zdvihl obočí v hraném udivení. „Měl jsem za to, že ještě nedávno jste mi dělala návrhy sama!“
„Cože?“ Remus kmital očima z jednoho na druhého. „Tys po Severusovi vyjela?“ usmál se pobaveně, ale nebyl by to Remus Lupin, aby v tom nebyl zaobalen i soucit.
„No…“ zamračila se Harry na Remova nového přítele a poté se podívala přímo na muže s kaštanovými vlasy protkanými stříbrem. „Tak trochu…“
„Trochu? Nepokrytě, nestydatě a necudně!“ konstatoval holý fakt Snape.
„Tak to by stačilo, ne?“ rozčílila se mladá žena.
Remus se dál usmíval, dokázal si představit, co se stalo. Asi to, co s Tonksovou. „Tak vidíš! Teď mě jistě chápeš a nemusím ti nic vysvětlovat. Já osobně taky nerozumím tvému vztahu s Dracem!“
„Ty o něm víš?“ otočila se najednou udiveně černovláska.
„Ano, vím,“ přistoupil k ní její přítel. Uchopil do náruče krabici, kterou před chvílí Harry položila na zem. „Děkuji za ty věci.“
„Och, jo, jasně. Tak já asi zřejmě půjdu…“
„Zřejmě,“ připustil ledabyle s jízlivostí jeho vlastní Severus Snape.

Ještě než však vhodila letaxový prášek do krbu, aby se dostala nazpět, otočila se na podpatku. „Remusi? Ještě jeden dotaz.“
„Jaký?“ zdvihl zvědavě obočí vlkodlak.
„Co je s Nymfadorou? Kde teď je, když ty žiješ tady?“
„Dora odjela z Londýna.“
„Co?“ podivila se.
„Řekněme, že měla se Severusem stejné zkušenosti jako ty a neunesla to.
„Nymfadora.. ona…“ v tu chvíli se Harry chtělo šíleně smát. Bylo to všechno tak zamotané.
Bývalá přítelkyně jeho přítele vyjela po protivném Snapeovi, aby nakonec zjistila, že její bývalý přítel s jejím vysněným plánuje budoucnost v partnerství. A Harry si myslela, že se celou dobu jedná o Remuse a Tonksovou.
„Ano, Nymfadora se zamilovala do Severuse. On ji samozřejmě odmítl a já ji poté musel říct pravdu. Odjela, nechala mi byt a odstěhovala se ke své matce, která žije v malé vesničce třicet mil odtud.“
„To je jak z červené knihovny…“ podotkla.
Snape si zhnuseně odfrknul. „Ta ženská nemá všech pět pohromadě. To bych raději s vámi zašel k madam Pacinkové než si s tou potrefenou nánou dát byť jen šálek čaje.“
„Díky,“ usmála se, tentokrát už vážně, Harry a vážila si té zdánlivé lichotky, přestože stále rozdýchávala to, čeho byla svědkem.
Snapeova lichotka byla rozhodně tím největším uznáním, jaké mohla od něj dostat.


***


Dveře do pokoje se otevřely.
Harry jako tělo bez duše ulehala už převlečená do postele vedle svého Draca.
Ten, dělaje, že spí, se najednou posadil a ve tmě se snažil zahledět na Harry. „Můžeš mi říct, kde jsi u Salazara byla? Čekám tu na tebe jako poslušný domácí skřítek a div neusnu. Ty se zatím někde vybavuješ, když víš, že netrpělivě čekám. Říkala jsi, že to bude chvíle!“
„Draco…“ vzdychla.
„Příště se na tebe vykašlu a jdu rovnou spát!“
„Draco…“
„Dobrou noc!“ uraženě se zabalil do přikrývky a otočil se k Harry zády.
Chvíli bylo ticho.
„Snape a Remus jsou milenci!“ vybalila to rovnou na něj Harry.
Propuklo další ticho.
„COŽE?!“ otočil se k ní znovu blonďák. Protřel si pro jistotu uši, jako by doufal, že to, co právě slyšel, byl jen důsledek toho, že si je zalehl. „Řekni to ještě jednou!“
„Snape a Remus jsou spolu! Přistihla jsem je…“
„Och! Fuj! To je nechutné!“ pitvořil se Draco, když jej zrovna osvítila záře měsíce pronikajícího skrze okno. „Severus a Lupin při hrátkách! Budu zvracet!“
„Nebyli zrovna v nejlepší,“ opravila jej Harry, „ale chystali se zrovna na to. Oba dva byli do půl těla svlečení, lepili se na sebe a šeptali si slůvka vyznání!“ předříkávala nahlas dívka stále jako by byla v transu. Znovu se zhluboka nadechla a těžce vydechla.
„Merline! To je hnus!“
„Remus má na víc!“ podotkla tiše Evansová.
„Co Severus na Lupinovi vidí?“ otázal se znechuceně Draco.
„Mohl být s Tonksovou. Mohl si vybrat kdejakou ženu, kdejakého muže… ale Snape?“ třela si Harriet spánky, jako by tím chtěla smazat všechny dnešní vzpomínky.
„Severus je na chlapy?“ mlel si dál svou Malfoy.
„Asi potřebuju panáka!“ vstala znovu z postele Harry, upravila si noční košili a smotala vlasy do uzlu.
„Počkej! Půjdu taky!“


***


Zatímco mladý muž s dlouhými hnědými loknami neustále remcal a stěžoval si na každou drobnost, drobná černovlasá žena lomcovala s dveřmi, aby mohla klíčem otevřít. Když ani na třetí pokus nechtěl zámek povolit, rozhlédla se po okolí a když zjistila, že je čistý vzduch, mávla hůlkou.
Dveře se otevřely.
„Že ti to ale trvalo!“ postěžoval si brunet a zatvářil se znuděně.
„Buď té lásky a nech si ty poznámky aspoň tady, ano Draco?“
Mladík protočil oči v sloup a už nijak nezareagoval.

Harry Evansová šla dlouhou chodbou až na konec. Její kolega ji následoval.
Otevřela kliku ode dveří a poté se oběma naskytl pohled do pokoje Liny Roseové.
Vcelku malý, nijak prostorný, ale útulný pokojík s bílými stěnami. Uprostřed mu vévodila velká postel, po jejichž bocích stály dva konferenční stolky.
Harry k jednomu z nich přistoupila. Všimla si totiž fotografie, která na něm ležela.
Byla to obyčejná mudlovská fotka. Byly na ní dvě dívky. Jednu z nich poznala, byla to Lina. Dle podobnosti ve tváři Harry usoudila, že ta druhá musí být její pohřešovaná sestra.
Měla baculatý kulatý obličej, dlouhé kaštanové vlasy a velké hnědé oči. Byla sice na prvním pohled od Liny rozdílná, ale geny se nedaly zapřít.
Na fotografii se obě dvě smály, držely se kolem ramen a vypadaly šťastně a spokojeně.
Harry polila vlna soucitu.
Kdo ví, jak na tom teď ta dívka je. A proč musel ten vrah využít zrovna ji. Bezmocnou a nebohou holku, která neumí ani mávnou hůlkou.
Hned vedle ležely dopisy, o kterých plavovlasá sekretářka mluvila. Harry si je rovnou zastrčila do kapsy v mikině.

„Tohle bude ta bunda!“ ozval se najednou Draco.
Harry se otočila a spatřila naproti stát svého přítele, jak drží hnědou bundu v rukách.
Za ním stál stolek se zrcadlem a židlí.
„Ano, vezmi ji,“ kývla bystrozorka a přešla k Dracovi.

Když odcházeli z pokoje, ještě zasunula židli ke stolku.
Uvědomila si, jaký vliv na ni její přeměna měla i v tomhle ohledu. Vše muselo být na správném místě a muselo to být uklizené. Nesnesla by pocit, že někde něco není tak, jak by mělo být.
A v ten moment si všimla kulatého hřebenu na stolku u zrcadla.

Draco se u dveří ještě otočil. „Co je?“
„Hřeben!“
„Tím se češou vlasy! Já chápu, že ten si na škole ještě moc neznala, ale šlechtí tě, že ho používáš aspoň teď!“ podotknul Draco s humorem.
„Draco!“ okřikla ho, ale musela uznat, že ji to trošku pobavilo. „Jsou na něm vlasy!“
„Ne, vážně? Neuvěřitelné! Taková náhoda.. na mém hřebenu jsou taky vlasy! Tak to jsme už dva!“ opáčil jízlivě, nechápaje, co tím chce Harry říct.
„Přestaň už a nech mě domluvit! Jsou na něm hnědé vlasy. Sice pár plavých, které budou jistě od Liny, ale jsou zde i hnědé. Ty budou její sestry!“
„A z toho vyplývá, že…“ naklonil zvědavě hlavu.
„Že toho můžeme zneužít v náš prospěch. Co když zmateme toho útočníka? Co když se budeme za Linu a její sestru vydávat? Nemyslíš, že Linu bude tady hledat? Můžeme ho nalákat na past!“
„To mi vysvětli!“
„Použijeme mnoholičný lektvar. Vezmeme Linu tady k ní domů, abychom sem vraha nalákali. Zatímco by dorazil, jeden z nás by se vydával za Linu. A já nebo ty pak za její sestru. Zmateme ho. Co kdyby si myslel, že se Lině za tu dobu, co ji hledal, podařilo nějak zachránit svou sestru?
Pochybuji o tom, že ji má stále u sebe. Určitě ji někde zavřel a drží ji pod zámkem. My pomocí kouzel zjistíme, kde ji drží a zachráníme ji. Její vlasy budou navíc mnohem účinnější než její bunda. Je to součást jí samé.“
„A to tě napadlo teď?“ podivil se v klidu mladík s šedýma očima. „Vážně myslíš, že to může vyjít? Jak si tím můžeš být tak jistá? Je to jen spekulace!“
„Nejsem si jistá,“ koukla na něj odhodlaně. „Ale co chceš dělat, jen celou dobu čekat? Jak ho chceš jinak najít? Tady už nejde jen o záchranu sestry Liny, my musíme taky dopadnout toho vraha. Jednou provždy! Za zkoušku to rozhodně stojí! Nemáme žádný konkrétní plán a bylo by fajn se aspoň něčeho chytit. Nevíme, kdo to je, nevíme, kde Patrisha je, máme jen Linu a teď nějaké Patrishiny věci. Ale pokud máš něco lepšího, samozřejmě sem s tím!“
„Že ty mě vždycky ukecáš,“ usmál se na Harry Draco a přistoupil k ní, aby ji políbil.

PRÁSK! BUM!
A naprostý klid se přehoupl přes dunivou ránu až po jakýsi skřehotavý zvuk.

„Co to bylo?“ odlepila se Harry od svého přítele.
Draco se otočil. „To bylo z chodby!“

Harriet přistoupila k pootevřeným dveřím od pokoje, v němž stále byli.

Ozval se jakýsi rozčílený hlas.

„Tak kde jsi, ty děvko! Mně se neschováš! Mám pořád tvoji pitomou sestru! Ukaž se, ty motácká šmejdko!“

Nakoukla skrze škvíru ve dveřích, aby se podívala a málem se jí zastavilo srdce. Zhluboka se nadechla.
Nemohla věřit svým očím, když naproti přes chodbu z jednoho pokoje do druhého uviděla přejít hubenou siluetu.
Ten člověk!

S naprostým šokem odskočila od futer.

„Promerlina!“ otočila se vyděšeně na Draca.



A/N: jelikož to vkládám dosti pozdě a docela v rychlosti, nějaká autobeta neproběhla, takže pokud tam naleznete nějaké překlepy, prosím, dělejte, jako kdybyste vůbec nic neviděli. Já to časem opravím :)

29. Kapitola || 31. Kapitola

32. Třicet dva kroků31. 31. červenec30. Třicet mil29. Dvacet devět let čekání28. Dvacet osm týdnů27. Dvacet sedm minut hrůzy26. Šestadvacet minut po sedmé25. Naposledy před pětadvaceti lety24. Dvacet čtyři hodin23. Třiadvacáté narozeniny22. Po dvacáté druhé hodině21. Den po dvacátých prvních narozeninách20. Dvacáté výročí19. Od devatenáctého století18. Osmnáctá hodina17. Sedmnáctého května16. Jako v šestnácti15. Počítej do patnácti14. Čtrnácté pokolení13. Pátek třináctého12.. Pokoj č. 1211. Jedenácté přikázání10. Deset minut slávy9. Devět životů8. Osmý okrsek7. Sedm hodin večer6. Šest měsíců5. Pět (ne)smyslů4. Čtyři vraždy stačí, drahoušku!3. Tři přání2. Dva protichůdné pocity1. První máj